. . . Mongolsko 2007 . . .

. . ZPĚT  - BACK . .

Na této stránce pózuje slečna v červeném v krásných horách nad Tsetserlegem. Pak tu máme zase záběr z jurty, kam nás pozval náš spolucestující (ten starý hodný  pán) při cestě do Harhorinu. V Harhorinu je proslulý klášter Erdene Zuu. V jeho okolí se nachází i kamenné útvary rozličných tvarů. Želvu jsme našli sami, ale na ten druhý jsme se museli ptát... pořád jsem kreslil do notýsku sprosté obrázky, až konečně náš nově najatý řidič pochopil. Nutno dodat že kamenný penis opravdu stojí a ukazuje do poševního údolí. Je ale obklopen stánkaři, což stydlivým turistům (turistkám) zabraňuje vykonávat jakékoliv rituální výjevy. Nevím přesně, k čemu slouží. Pravděpodobně je to jen pradávný vtip, obdoba kresby dnešních kosočtverců. Někteří průvodci ale uvádí i legendu o tom, jak kámen přináší ženám plodnost. Neuvádí však v jak dohledné době, proto rádoby dotyk na fotce je jen zinsecnovaný a nikdo z nás o falus raději ani prstem nezavadil.

Z časových důvodů jsme viděli že nestíháme Gobi. Požádali jsme tedy řidiče ať nás vezme aspoň k Mongolským pískům... rozsáhlému pásmu písečných dun navátých uprostřed stepi. Když se dvouhrbí velbloudi hezky nastavili a i fotoaparát se správně natočil, nikdo nepozná že jsme ne poušti ve skutečnosti nebyli.

Jedním z bezpochyby nejhezčích zážitků byla návštěva Hustajského parku. Je to jedno z posledních míst na světě, kde ještě žijí divocí koně - koně Przevalského. Odmítli jsme odborného průvodce a vyrazili do přírody po svých. Našli jsme stopy i chlupy, ale koně se skrývaly hluboko v horských údolích. Teprve navečer, když už se blížil soumrak a my to vzdali a museli se podle gps nejkratší cestou vracet zpět ke stanům, opravdu náhodou jsme na ně natrefili. nejdřív z dálky, ale protože měli stejnou cestu jako my, přiblížili se k nám až na méně než padesát metrů. Bohužel i to je pro můj foťáček vzdálenost pro portrét nevhodná, ale co šlo, to jsem zachytil.