. . . Mongolsko 2007 . . .

. . ZPĚT  - BACK . .

Hatgal v zemi "modré oblohy" nás hned na úvod uvítal deštěm takovým, že by se snad dal krájet. Šli jsme se usušit k našim mongolským kamarádům (kamarádkám) do srubu a náležitě to zapili vodkou. Moc už si z toho večera nevybavuju, asi to není podstatné. Další den se už ale udělalo krásně a my vyrazili s karavanou koní na sever do země sobů (mongolsky Tsáá). Někteří z nás seděli na koni poprvé a tak zasluhují velký obdiv za jejich odvahu (jestli měli na výběr) a navíc jim to i velmi slušelo. Provázela nás mladá slečna Cicak (18) s bratrem Sambem (13). I když naše hovory byly intelektuálně pod úrovní snad i dítěte v jeslích, dobře jsme si rozuměli. U domina a karet jsme se naučili číslovky, z nichž Dzurgá (šest) a Mňangá (tisíc... ale fakt nevim jak se to dostalo do domina) se staly svou melodickou výslovností hitem zbytku pobytu. Za zpěvu česko-mongolských odrhovaček a nakonec univerzálního pískotu Lambády jsme dojeli k sobům. Žádní falešní sobi, ale i tak... no komerce pro turisty. Určitě na to mají i certifikát. V Mongolsku mají všichni na něco certifikát a rádi se s tím chlubí zejména před turisty, kteří neví o co jde, a tak nakonec mávnou rukou a požadovanou almužnu za certifikát třeba i na žebrání zaplatí. Stejně jako my včera večer v lese chlápkovi s certifikátem na údajné stanování a zatlučení koní do země na nedaleké louce (kolíků) i dneska sobím lidem za focení se sobi. Hlavně že fotky docela vyšly! Stanovat jsme šli ale kousek dál. Cicak se Sambem se s koňmi vydali nazpět. Teď už to bylo jen na našich nohách, které ale dřevěné sedlo zdevastovalo zejména v tříselné části natolik, že jsme museli dát den kempovací pauzu.